Jak je to už dlouho? Kurevsky dlouho. Rok? Bude to rok? Byl to rok? Nějak kolem toho. Nemám zrovna teď nějaký hrozný depresivní psychostav. Spíš jsem hrozně znechucená. Znechucená všedními věcmi, stereotypem, médii, politikou, školou, lidmi...Zjistila jsem, že se nemám už moc komu svěřovat. Všichni chodí do práce, nikdo na mě nemá čas. Nikdo nechce poslouchat mou duši, jak útrapně křičí. Vidí jen tělo, kus masa, krev, kosti...Na kterém visí divné věci. Které jde vždy hrdě vzpřímené, protože pohrdá všemi, tou hroznou masou. Budu si muset změnit jméno. Začala jsem pod svým pseudonymem Chrissie reálně žít. Skoro všichni mě pod tím znají. A tak mám strach. Aby nenašli tohle. Tenhle blog. Ale jaké jméno si mám dát? Poradíte? Vždyť už to nikdo nečte. Je to spíš pro mě a vždycky to tak bylo. Našla jsme skupinu, která mě svou hudou baví, líbí se mi a ještě nejsou mrtví. Koukala jsem, že měli i koncert v Praze. Celá natěšená jsem hledala kdy budou mít v ČR další...
,,Tak jsme měli docela kliku. Tedy ti, kteří koncem června vyrazili na výborný koncert She Wants Revenge. Kapela totiž včera oznámila, že se rozpadá''
Já nevím. Nění tohle prostě smůla? Hrozná smůla? Hrají co se mi líbí, žijí a tak abych je nemohla vidět, se radši rozpadnou? S tím jděte už doprdele. Aah. Celý týden mám hrozný problém se vstáváním. Vstávám obvykle až 20min po budíku, což mi zbývá 15min na vše, abych ještě stihnula přijít včas. Takže ráno se nemaluji. Nemám na to čas. Těšila jsem se, že se o víkendu pořádně vyspím, odpočinu si a namaluji se. Proto jsem se dneska od 5h ráno budila, s hroznými nočními můramy, unavenější, než když jsem šla spát. taky mi nateklo oko, abych se prostě nemohla namalovat. A do školy mám tunu věcí, takže odpočívat taky nebudu. Co je tohle za život? I just fucking tear you apart.