Vím že to potřebuji ze sebe dostat. Ale nemohu,snad nechci či se tomu bráním. Bolí to, je mi zle. Já prostě už nechci. NECHCI NECHCI NECHCI! Nechci nic řešit,nechci se zabývat tím vším. Chci psát a nejde to,myšlenky se zadrhávají jak se mi žene jedna přes druhou. Prázdnota...nezaplnitelná. Nechci už nic dělat. Nezvládám,je toho moc...bojím se života,toho že budu stárnout a budu sama. Pořád sama. proboha tahle prázdnota je snad ještě horší než když je člověk přeplněn tím vším...Nenacházím slova...Nechci se zvedat a snažit se všechno napravit. Nechci mít zase noční můry o tom co jsem udělala. Je mi divně, těžko...ten tíživý pocit...samota...opuštění...chtěla bych být milována...už několik hodin se mé
Září 2017
Zemřela v nemocnici. 18.1.2017
26. září 2017 v 12:03 | Chrissie | Nedopsané články.Zhruba 15min na napsání článku. Je to dost? Má smysl vůbec začínat? Mám toho v sobě tak moc. Nepsala jsem přes měsíc. Ale uplně z jiného důvodu, než že bych nechtěla. Skončila jsem v nemocnici. Ne na psychiatrii. Ani jsem se nepodřezala. Ale s tělem. Zkolabovaly mi ledviny. Několik dní v kruté bolesti než jsem jela do nemocnice. Přišla jsem pozdě. Museli mě hospitalizovat, musela jsem ležt na kapačkách a pít. Nedokázala jsem to. Cítila jsem se, jako bych umírala. Pradoxně mi tam bylo hrozně dobře. Bílé holé zdi, nic, prázdno, ticho. Nikod na mě neřval, nikdo po mě nic nechtěl, žádné stresování sprací a se školou. Jen božský klid. První dva dny jsem umírala v bolestech. Je tohle to utrpení co musím prožít? Nechci takhle trpět. Ve chvíli kdy jsem se svíjela, jsem myslela na to, jak bych radši byla někde utopená v depresi. Ale ono to není o moc lepší. Tělo jen vnímáš více. Ale utýraná duše bolí podobně.