close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noční rutina

26. září 2016 v 1:29 | Chrissie |  Tok mých myšlenek...
Pohupující se notebook na haldě věcí. Napravo uschlé květiny, návrhy na kostýmy, secvaknuté věci co jsem chtěla udělat, účtenka a motivační zalaminovaná cedule od mé drahé. Napravo rozsypaný makeup, svlečené oblečení, bichle zákonů, bedínky, kapesníky a horká káva. Loktem ruky se opírám o otevřený šuplík plný učení. Nohou zavadám o tašku s kostými na LARPy. Žídlí se nemohu pořádně pohnout, je tam nějaké oblečení. Mokré vlasy, pohlcené balzámem stočené do drdolu. Odlíčený nedokonalý obličej. Skleslé oči, hbité prsty, špatně odlíčené rty obemknuté kolem pruhovaného brčka, které ústí do kávy.
A já jsem asi blázen...V klidu si píšu, mám otevřená dvě internetová okna s kartami, chci si jen přepnout písničku. Překliknu na druhé okno a nic. Chvíli koukám a pak mi dojde, že to mám na tom prvním okně, asi v osmé kartě. Přepnu, chci se vrátit k psaní článku a nic. Nikde není. Prohledávám obě dvě stránky, jednu kartu po druhé avšak nemohu nic najít. Že by to byla jen iluze? Či snad spím a zdá se mi to? Prohlížím zpětně historii, ne, přihlašovala jsem se. Nechápu. Zírám do obrazovky a přemýšlím, co se stalo. Znovu prohledávám všechny karty...nic. Najedu znovu na blog, přihlásím se, ťuknu do rozepsaných článků a musím poděkovat za automatické ukládání, které aspoň část zachránilo. I když to nemění nic na tom, že mi to článek zkazilo. Co to sakra bylo? Jaktože to zmizelo? Jsem opravdu zmatená.
Po včerejším lehkém vyhoření, odstrčení všech s důrazným ,,Nechte mě sakra být!'' jsem utekla ven. Doslova utekla. Šla jsem běhat. Ve výtahnu jsem zlostně setřela slzy co mi začaly vytékat. Běžela jsem hodně rychle, nezastavovala se, vyběhla bez problémů místa, kde mívám problém, přeběhla místo, kde si dávám pauzu a tryskem běžela dál. Když jsem ten okruh běžela podruhé, po vyběhnutí kopce jsem se zastavila. Třikrát se zhluboka nadechla a utíkala dál. Na posledních 200metrech jsem zrychlila na nejvyšší úroveň. K baráku jsem doběhla a málem omdlela. Plíce vypovídaly službu. Doma jsem na sebe pustila ledovou vodu. Krev se mi vařila, lil ze mě pot a slzy se mohly jít vycpat. Od sobotního rána zas poslouchám Bauhaus a sem tam Joy Divison. Vlastně, poslouchám Bauhaus víc než kdy jindy. Pouštěla jsem si Adrenalin i při tom běhu. Ne, kdepak...žádný sluchátka. Běžela jsem ve tmě. Přemýšlela jsem, proč když mám volno, tak nic nedělám. Nedělám ani nic z toho. co by mě bavilo. Asi to bude právě kvůli tomu, že po mně nikdo nic nechce a já nic nemusím. Prokrastinace? I teď sedím, v jednu ránu u notebooku. Mohla bych uklidit. Udělat věci do školy. Dělat cokoliv...A já sedím a píšu. Noční rutina. Čeká mě ještě smytí balzámu z vlasů. Jsem ve fázi, kdy mi vlasy lehce začínají překážet. Mám je už pod pas, skoro na boky, ještě chvíli-tak rok a budu je mít na zadek. Začala jsem si psát zase s jedním klukem. Nikdy jsme se nesetkali. A přesto se známe až moc. Pořád mě miluje. I po těch letech...Miluje mou nemocnou rozervanou duši. Přestává se mi chtít psát a začíná se mi chtít spát. Ale já nechci jít spát. Pořád jen chodím spát a den co den je to stejné. Já už nechci. Měla bych brát léky. Ne, nebojte, žádná psychoantidepresiva. Mám nemocné tělo a měla bych brát léky. A já je neberu. Zatím se nic neděje, teda nic co by bylo vidět. Jak to snáší tělo, je otázka. Nechci však do sebe cpát další sračky. Dřív mi bylo tělo ukradené, ale teď mu už nechci ubližovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama