close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Den opuštění atomového krytu

13. dubna 2016 v 0:55 | Chrissie |  Tok mých myšlenek...
Rozhodla jsem se opustit svůj atomový kryt a sjela jsem za svým ex přítelem. Kdysi představoval můj ideál prince Temnot, avšak mé touhy a přání byli silnější než jeho samotná podstata. Zůstali jsme však velice dobrými přáteli a mám pocit, že až teď, se s ním dokážu upřímně bavit o čemkoliv. Beze strachu že udělám nějakou chybu a on mě opustí. Což je velmi uklidňující pocit. Strávili jsme spolu hezký den. Spousta dobré, krásné hudby, zajimavé výměny názorů, čaj a žvýkačkovokamínková vodnice. Donutil mě se podívat i na dva díly jakéhosi anime. Ale byl to příjemný relax. Odcházela jsem s klidem v duši, pohodovým krokem a motající se hlavou z vodnice. Kdyby takovýchto dní bylo více, vůbec bych se nezlobila. Nejúsměvnější a nejděsivější náhoda ale asi byla, že jsem na výstupu z metra, u stánku s pizzou, potkala Gothika z Izraele, který se mnou chodil na Krav Magu. Nícméně to, že jsem si předešlý večer psali a následující den ho potkám, bylo velice zajímavé. Žel mluví zatím jen anglicky. Ano, vcelku jsem mu rozuměla, povídal něco o naší subkultuře, Izraeli a jak je rád že je v ČR. Ale když jsem ze sebe měla vydolovat větu...nešlo skoro nic. Neuvěřitelně jsem se styděla. Přesto jsme se ale nějak domluvili, a uzavřeli ''obchod" že on mě bude učit anglicky a já jeho česky. Tak to bude ještě zajímavé. Na to, jak mi bylo posledních pár dní a dnes dopoledne. Bylo odpoledne opravdu příjemné. Tak trochu mě to namotivovalo pustit se pořádně do učení té angličtiny a němčiny. Navíc v sobotu velmi pracděpodobně půjdu na koncert XIII.století <3 Budu se moci více vystylizovat a jakžto průkopnící gothic rocku to bude jistě epické. Cítím se lépe, dost možná i díky mojí potkaní slečně Elisabeth, ketrá mi ve dve v noci dělá moc příjemnou společnost. Píšu tenhle článek v noci, jak jinak...Tedy oficiálně už druhý den v jednu ráno. Poslední úsměvná událost na zakončení. Před chvílí nastal hon na potkana. Eli někde čorla karamelku a začala mi s ní utíkat. Než jsem ji chytila a karamelku vyrvala, stálo mě to nějaké prolejzání skrz knihovnu, přemlouvání ať si radši vezme drops a strachu, zda-li mě v afektu že jí beru jídlo, nehryzne. Dnes ale doufám, budu spát klidně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama