close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2015

Miss metalshop? Propaganda.

20. září 2015 v 11:16 | Chrissie |  Tok mých myšlenek...
Těch pár bytostí co občas ty moje sračky na blogu čtou možná zajíma jak vypadám. Tak zde má fyzická stránka v mé přirozenosti. Většině lidí tahle fotka přijde smutná. Pozorná stvoření si však všimnou že na mých rtech je vidět náznak úsměvu. Jsem tam spokojená, mám to tam ráda. Mám ráda hřbitovy. Lesní hřbitovy. Opuštěná místa. Neděsí mě to, nebojím se. Jsem tam ráda. Je mi tam příjemně. Možná bych se měla dostat k tomu nadpsiu. Přihlásila jsem svou maličkost poprvé ( asi taky naposledy) do miss metalshop. Ale nejsem natolik známá či snad mě nemá v lásce tolik lidí abych reálně mohla vyhrát. Né že by mě to extra trápilo, spousta lidí by mi řekla jak jsem naivní že si zrůda jako já dovolila vůbec pomyslet že by se mohla někomu líbit. Je tam spousta krásných dívek a přesto nemají hlasy. Naopak ty co mi nepřijdou nějak extra, mají hlasů až moc. Není v tom závist, opravdu ne. Přeju jim to. Spíš v tom vidím jistou propagandu metalshopu. Neříkám že je metalshop špatný ale tam kde je, dřív bývalo Nosferatu. Měla jsem ho ráda. A pak začalo spadat pod metalshop a šlo to do kopru. Nosferatu jako kamenná prodejna zmizel a co se týče internetu tak se z něho stala kopie metalshopu pod jiným jménem. Nejvíce mě asi štve že metalshop prodává věci co s metalem vůbec nesouvisí. Kolik metaláků sakra nosí vansky nebo si koupí tričko Madonny? -.- No dobře, chtělo by to toleranci a většina stylů nemá žádná ''pravidla'' jak přesně mají vypadat. Ale stejně mě to štve. A navíc to hrozná předraženost všeho...Už delší dobu přemýšlím že bych založila rubriku o svém stylu, nebo si založila účet na youtube a začala něco nahrávat. Přemýšlím o tom už hrozně dlouho. Většinou to ale ztroskotá na tom že co se týče fotek a MetalGoth ootd co jsem chtěla fotit, nejde to. Vyfotím se a chce se mi zvracet. Nepřijdu si krásná. Tedy jak kdy a jak kde. Třeba tahle fotka mi přijde hezká, protože jsem tam taková jaká opravdu jsem a jsem šťastná. Ale denodenně se natáčet a fotit. Na to bych asi neměla žaludek. Nehledě na to že bych asi neměla jak točit kvalitní videa. A potom kdo by se na mě chtěl koukat, žejo. V ČR bych prorazila těžko a leda mít nějaké zájemce v zahraničí, to bych si sakra musela dávat pozor na angličtinu. Není dokonalá. Což by ale zase bylo plus. Naučila bych se dobře jazyk. Ale stejně to asi dělat nebudu. Nevím. Nemám nějaký extra talent. Nevím proč toho píšu najednou tolik- i mimo blog. Nějak se to všechno dere ven a já nemusím mít výčitky že ztrácím čas u počítače, když mám volno. No volno, nakázáno se léčit. Smích. Ne, neskončila jsem v blázinci. Ale tělo trošku zlobí. Právě teď náhle nečekaně mě napadlo že bych mohla založit rubriku o bylinkách. Uvařila jsem si zázvorový čaj s medem a nějak mi došlo že bylinky mají tolik úžasných a léčivých schopností, že téměř dokážou nahradit ty veškeré chemické jedy co nám cpou doktoři. To by možná šlo. Pro začátek by to chtělo pár knížek. Asi by mě to i bavilo. A mohla bych tím ulevit svému tělu a zabavit duši. Abych to tedy nějak zakončila. Klidně mi můžete dát hlas na miss metalshop-prosím zkopírujte si url, už nemám ponětí jak se to dělá aby se vám to hned rozkliklo... http://miss.metalshop.cz/chrissie . Ale asi to k ničemu už nebude, nejsem negativní- pouze vidím jak to je. A abych sehnala přes 1000lidí co budou ochotní mi každý den ten hlas dávat, to taktéž nezní moc reáně. Obvykle nemám moc ráda podobné propagovačky a prosby o hlas. Ale co už. Vždy pro někoho budu krásná a pro někoho ošklivá, pro někoho miss a pro někoho looser, bez ohledu na to jaká doopravdy jsem...

Bylo mi tak hrozně až je mi z toho dobře. Paradox.

19. září 2015 v 20:47 | Chrissie |  Tok mých myšlenek...
Nemá cenu pokoušet se něco psát když to nejde. Naopak když to jde a nepíšu zůstává to ve mě. Ten pocit. Ošklivý pocit který je brzy přehlušen tunou dalších hnusných věcí. Nemá šanci se dostat ven protože se na něj tlačí další a další. A pokud se začnete snažit tu velkou bezednou jámu se všemi hnusnými věcmi vyčistit, začne to bolet. A tak přestanete. A dál se topíte v těch sračkách které zazdíváte vším co máte po ruce. A pak uvnitř vás propukne anarchie. Vzpouzejí se a chtějí ven. Nutí vás šílet. Nutí vás přemýšlet a hledat chybu v sobě i když za to nemůžete. A když za to můžete o to víc vás to žere. Snažíte se vést normální život, ale jsou ten jen další marné pokusy. Těch pokůsů proběhlo tisíce a tisíce...avšak nic nepomohlo. Už nevíte jak dál. Nevíte jestli se máte děsit toho že zemřete když jste si to přáli. Protože až po těch letech kdy jste prosili Boha o smrt, vám dojde že možná vás chce prostřednictvím těch hnusných věcí potrestat, trestá vás za to že jste chtěli zemřít. A třeba vás nakonec opravdu zabije nebo vás k tomu dožene. A najednou víte že zemřete. Nastávají různé nehody co vás mají děsit. Aby jste si uvědomili co jste udělali. Nebojím se smrti, bojím se toho co se stane před tím a potom na téhle planetě jestli zemřu. Už nejsem tak sobecká, vím že je tu někdo komu bych hrozně ublížila. Ačkoliv jsou tu hádky slzy a nenávist. Děsím se toho že zemřu a způsobím bolest. Třeba i další smrt. Napadá mě fotka, uvázala bych si falešnou smyčku, tu která se neutahuje a je vhodná pro filmy a fotky...Dala bych do ní svůj krk a zhoupla se, chtěla bych vidět jak bych vypadala kdyby mé tělo viselo na smyčce. A najednou se mi vyjevuje jiný obraz, špatná smyčka a postupné utahování. Dusím se, škrtím a umírám. Chtěla jsem psát dál a v tom mi zčernala obrazovka. Zlobí se. Všichni se zlobí že nad tímhle přemýšlím. Neboť všichni považují život za něco cenného. A ano, asi je život cenný. Ale já jsem jiná. Co když tyhle rádoby náhody mě jednou zabijou? A bude to trest za to co jsem si přála. Měla bych se modlit a prosit o smilování. Ale copak můžu změnit tu zrůdnost v sobě? Řetězy, pouta, nůž, mučení...Jsem zvrhlá a dělá se mi z toho zle. Přesto je to ve mě. Vražda. Nemůžu někoho zabít, skončila bych v pekle...Ale co když tam skončím i tak? Už jen to že na tyhle věci myslím je hřích. Jaký je to pocit když někoho zabijete? Už vidím jak budu zpovídat vězně. Láska. Jaké to je když milujete vraha? Kdo má odvahu říct mi do očí svůj názor? Diskutovat o tom? Přeci nepatřím do blázince...Ale kdo se nebojí a nestraní mých myšlenek? Svést a zabít. Kdo tohle dělal? Upíři? Mořské panny? Přála bych si aby mé tělo nestárlo. Bojím se toho jaká jednou budu. Co když budu zabíjet muže? Protože je tak nenávidím a miluji zároveň. Zmrdi. Jaký je to pocit je zabít? Když se můžou legálně zabíjet zvířata tak proč né lidi? Nevidím v tom velký rozdíl. Rozdíl je leda tak v egu, lidstvo si myslí že je něco víc. Staví se na vrchol. Ale všeho dočasu, matka příroda všem natrhne prdel. Bude to fajn. Sebedestrukce. A přesto věřím tomu že ani v poslední chvíli spousta těch tupých bytost nepochopí smysl toho proč se to děje. Mám rada svoje vlasy, nedokázala bych se ostříhat. Povrchnost. Ale mám je ráda. Nechci být jako ostatní a ostříhat si je. Jsou fajn. A ta fialová v nich taky. Nepřijde vám že až moc používám slovíčko fajn? Smích. Je to všechno tak BEZVÝZNAMNÉ. My všichni jsme tak BEZVÝZNAMNÍ. Oproti celému vesmíru a ještě dál. Určitě někde žijou další bytosti. Budík a já se lekla jako kdyby mě někdo přistihl při něčem špatném. Je to špatné? A pokud ano tak proč? Proč jen dál píšu? Nějak to jde samo. Pochopí mě někdo? I kdyby ne, tak nevadí, Je to v pořádku. A co závislosti? Obecně se mluví o cigaretách, alkoholu a drogách. Začínají se objevovat i témata o závislosti na internetu/hrách. Ale co třeba sex? Hudba? Masochismus? Ano, jsem závislá na hudbě. Jistým způsobem na pocitu té blaženosti když svá ústa smočím do kávy. A už zvracím ze své někdejší a trochu částečné závislosti na cukru. A co závislost na smrti? Haha, o tomhle se přeci nemluví. Nejsem v měřítku tabulek, tak by mě zavřeli. Lůůůza. Taky nejsou dokonalý tak co maj co určovat nějaký posraný tabulky. Zbraň. Postřílet je. To by bylo fajn. Fajn fajn fajn. Dejte mi ty korálky. Nebo vás zabiju. Smích. Hm, korálky. Velké. Kulaté. Líbí se mi. Asi tak jako růžová barva. Byla bych schopná se zamilovat a vzápětí je rozdrtit. Zase krev na mém těle? Nuda. Vždyť už to ani necítím. Co mám teď dělat? Měla bych si udělat nákres svého těla. Protože nákres mojí duše udělat nejde. Smích. A proč nákres mého těla? Co já vím. Zase mám ledové ruce. I nohy. Umrlec? Dost možná. Mrtvola? Jaké to je líbat mrtvou holku? Chcete to pánové zjistit? Ráda posloužím. Smích. Buď je to dar a nebo prokletí mít tak zvrácený smysl pro humor. Asi bych už měla přestat psát. Ale nejde to. Je to fajn. Smích. Bylo mi tak hrozně až je mi z toho dobře. Paradox. Sakra proč jen lidi co mají hlas jako kdyby je někdo škrtil a utrhával kusy končetin, tak zbožňujou zpívat? Viz já. Když se rozhodnu zpívat tak by se měli všichni klidit pro své dobro aspoň do vzdálenosti několika kilometrů. Hledění hodiny a hodiny někam do dáli. Možná mě sem poslal Bůh. Možná tu mám nějaký úkol. No ne, vážně? Hahahaha. No tak Chrissie, už konec, stejně je to nezajímá. Já vím ale je to můj blog, můj článek, moje klávesnice a moje prsty co se po ní již tak hbitě pohybují. Sakra jak dlouho to už píšeš? Tak si to spočítej, hm 38minut? Vážně? No, asi dobře strávený čas. Smích. Zbožňuju kávu. Dojdu si jí udělat. Dokážu jí vypít litry a litry. Je fajn. Smích. Dobře, udělám si jí a přestanu psát. Doufám. Smích. Pff stejně to po sobě budu muset přečíst. Konec? Ne, jen pauza pro vás. Aby jste si odpočinuli od tolika nových informací? Ehm, informací? Haha. Myšlenek. Jo, to už dává smysl.

Touha zabíjet. A je jedno jestli jiné nebo sebe.

19. září 2015 v 20:45 | Chrissie |  Tok mých myšlenek...
Jasně. Jsem normální. Myslete si to dál. Mám tendenci vás všechny zabít. Všechny. Abych zůstala sama...Jaký by byl svět bez těch všech lidí? Bez těch všech sraček? O hodně lepší. Pravá dáma nemluví sprostě. Ale na to teď kašlu. Chtěla jsem napsat seru. Koho to zajímá. Kašlou na mě, všichni...A já jsem plna nenávisti. Nikdo mě neposlouchá, nikoho nezajímám. Znechucená životem vážu si oprátku. Umím jí dobře, pár let jsem ji trénovala. Je to snadné a přitom jisté. Buď si zlomím vaz nebo se budu dusit. Třeba i desítky minut. A pak zemřu. A všichni na mě zapomenou. Všichni. Nikomu nebudu chybět, ach ty hloupá, komu bys chyběla? Jsi tak malá a bezvýznamná v tomhle odporném světě. Studies show: Intelligent girls are more depressed...Because they know...What the world is really like...Don't think for a beat it makes it better...When you sit her down and tell her...Everything gonna be all right...She knows in society she either is...A devil or an angel with no in between...She speaks in the third person...So she can forget that she's me...Pálí mě oči, jsou plné rozteklých černých stínů...Černé oči a rty. Bledá pleť. Černé slzy...A nejhorší je že mě nikdo nebere vážně. Drtivá většina lidí mě nepochopí. Jsem pro ně jen ta divná holka co chodí v černé. Nechápou smysl ani podstatu. Možná to ani nechtějí chápat. Mají strach že je to něco mocnějšího, lepšího než jsou oni sami, že by to zastínilo jejich bezvýznamné a nudné životy. Ach ubožáčci...Směju se vám, jste tak nízko. Nemám vás ráda protože vy nemáte rádi mě. Koukáte na mě skrz prsty zrovna tak jako já pohrdám vámi. Girl with kurves. Falling down....Jaké to je někoho zabít? Jaký je to pocit zbavit ho života? Už se vidím...budu lézt po věznicích a zpovídat vězně. Ale proč vězně, spousta lidí je na svobodě. Nebo bych si to mohla vyzkoušet já sama...Obvykle nejsou u mých článků žádné komentáře. Ale jakoby bych viděla jak mi někdo píše že bych se měla jít léčit, že to není normální. A co je v dnešním světě normální? Kdo jsi abys mě soudil? Nejsem nemocná, jen znechucená, rozervaná, deprimovaná. Fajn, zabij mě. Mě je to jedno. Nevadí mi to když to tobě udělá radost. Ach smrti, ty tajemná krásko...Však mi jednou svou ruku nabídneš a možná dříve než bych čekala...Miluji tě...