Ptáte se co se mi stalo zase tak strašnýho že toužím zemřít? No,vážení přátelé to máte tak...Já jsem prokletá! Když nepočítám týden jako takový (od pondělí do neděle) ale ten můj (od středy do teď) stalo se za tak krátkou dobu tolik strašných věcí!!! Nejenže se stalo to co jsem vám popsala v minulém článku,ale ještě mnoho dalšího...Pokud máte nadbytek psychických sil a věnujete kousek svého vzácného volného času přečtením tohoto dalšího poměrně dlouhého článku musíte být opravdu vyjmeční lidé...!
Začalo to už v neděli večer,S Rézou jsme probíraly pondělí. Bohužel byla nemocná a potřebovala se doléčit doma,takže jsem měla být ve škole sama (a teď tím nemyslím že by tam nikdo nechodil,ale tak že se nebudu mít s kym bavit). První hodinu byla němčina,a pokud máte přečtený předchozí článek,tak víte že se mnou Anežka nemluví. To by mi až tak nevadilo,ovšem kdyby tam nebyli ti kluci,co psali na ten papírek ty hnusy pro mě a o mě. S Rézou jsme normálně naplánovaly že do školy na první hodinu NJ prostě nepudu,a pak to uhraju jako že jsem zaspala...Ráno mě z nepříjemnýho snu vytrhl budík...Celá rozklepaná jsem se posadila na posteli,ten sen byl naprosto odporný. Zdálo se mi že se se mnou rozešel můj kluk,ale takovym způsobem že mi z toho běhal mráz po zádech. Vážně nechápu že jsem se sama sobě najednou tak vzepřela,ale šla jsem normálně do školy. Nevím jestli jsem měla větší strach tam jít nebo nejít.Každopádně to nebylo tak hrozné,sedla jsem si úplně dozadu,takže mě jednou i učitelka přehlídla,a bylo mi fajn.Dokonce jsem si chvíli povídala s takovym jednim né moc výraznym klukem,když jsme měli pracovat ve dvojicích. A poprvé od pátku jsem se upřímně zasmála...Zbytek dne proběhl více méně v klidu,to jsem ale netušila co se stane později...Byla jsme už pár hodin doma,a tak co mám dělat jinýho než zapnout notebook a najet si na fb že jo...No a tam se to stalo. Psala jsem si s mým klukem a už zase měla ten divný pocit že se něco stane…Když v tom mi napsal: Hele,potřebuju s tebou zítra mluvit. Okamžitě se mi vybavil ten sen,a já už věděla co bude následovat,i když jsem si to nechtěla připustit. A bohužel se mi můj sen vyplnil. Ano,rozešel se se mnou,ale jak řekl: ,,Jen pro moje dobro''. První co jsem udělala bylo že jsem dostala hysterický záchvat breku.Vybral si hodně blbý načasování. Zrovna když to jediné co mě vážně těšilo mi vzal. Hned jsem volala Réze a brečela do telefonu,ona mě utěšovala,ale ani to mi nepomáhalo. Křičela jsem,brečela a v tom záchvatu jsem naběhla do kuchyně a vzala z košíku malý nožík,myslím že se mu říká rybička. A začala jsem si vyrývat na ruku Kill me… Ale ten nožík byl hodně tupej,takže jsem si to tam spíš vyškrábala. Z toho jsem stihla jenom Kill protože pak přišel mámin přítel a já to tim pádem nemohla dokončit. Tak strašně jsem si přála usnout a už se nikdy nevzbudit… Díky bohu,tím že se mi tohle už párkrát stalo,nebyla jsem do toho kluka úplně zamilovaná,ale i tak mi to strašně ublížilo. Ten večer jsem přemýšlela o hodně věcech,a měla jsem jasno. Budu feministka. Nevím jak to souviselo s tou danou situací,ale i tak jsem se rozhodla. Taky bych strašně ráda byla lesba,ale když na to nemám vlohy,tak asi těžko…Ale to že jsem měla depresi mi vlasně pomohlo. O hodně věcech jsem popřemýšlela a taky jsem napsala pár depresivních příběhu (až budou dokončeni,uvidíte je na blogu). A jak říká Janet z mé oblíené knížky: ''Mělcí,šťastní lidé píšou reklamní slogany,ale hlubocí,nešťastní lidé píšou Vojnu a mír…''
tiež som sa radšej rozhodla byť feministka, aj keď zatiaľ sa mi našťastie nič nestalo :))) a možno práve preto že o chalanov nestojím, takže život je fajn ;)))
PS: je to len chalan, netráp sa :)))