Nebyla jsem tu týden,ale přijde mi to jako měsíc...Za těch posledních pár dní se toho událo tolik že se mi to slilo do jednoho obrovskýho zamotanýho dnu-lehčeji řečeno úplně jsem ztratila pojem o čase...Měla jsem tyto krátké podzimní prázdiny tak psychicky náročné že jsem uvažovala o zrušení blogu,ale nakonec jsem se to rozhodla neudělat. Pak mě pohltila 80.léta
Říjen 2013
Nemám sílu psát članek...O podivném dnešku vám poví moje báseň...
24. října 2013 v 23:28 | Chrissie | Básně...O dnešku nemám sílu psát článek,
má duše se vzdálila do temných dálek...
Je to hodně depresivní,i když já taková sama jsem
snad vám o dnešku podivném,řekne více má ponurá báseň.
Nesnáším tenhle svět,
už tu žiji pár let...
Má duše pláče dnem i nocí,
a já zastavit to nemohu moci.
Co jsem udělala že jsem si tohle zasloužila?
Proč mě každý přemlouvá abych tu žila?
Proč mi zakazují odejít a už nikdy se nevrátit...?
Přátelé...právě ti, už nemám co ztratit.
Mé srdce má na sobě tolik jizev,
že by jste těžko hledali kus volného místa.
Má za sebou tolik prohraných bitev,
a bojí se co na něj osud zase chystá...
Chtěla jsem zemřít...Ano,už zase...
22. října 2013 v 19:55 | ChrissiePtáte se co se mi stalo zase tak strašnýho že toužím zemřít? No,vážení přátelé to máte tak...Já jsem prokletá! Když nepočítám týden jako takový (od pondělí do neděle) ale ten můj (od středy do teď) stalo se za tak krátkou dobu tolik strašných věcí!!! Nejenže se stalo to co jsem vám popsala v minulém článku,ale ještě mnoho dalšího...Pokud máte nadbytek psychických sil a věnujete kousek svého vzácného volného času přečtením tohoto dalšího poměrně dlouhého článku musíte být opravdu vyjmeční lidé...!
Začalo to už v neděli večer,S Rézou jsme probíraly pondělí. Bohužel byla nemocná a potřebovala se doléčit doma,takže jsem měla být ve škole sama (a teď tím nemyslím že by tam nikdo nechodil,ale tak že se nebudu mít s kym bavit). První hodinu byla němčina,a pokud máte přečtený předchozí článek,tak víte že se mnou Anežka nemluví. To by mi až tak nevadilo,ovšem kdyby tam nebyli ti kluci,co psali na ten papírek ty hnusy pro mě a o mě. S Rézou jsme normálně naplánovaly že do školy na první hodinu NJ prostě nepudu,a pak to uhraju jako že jsem zaspala...Ráno mě z nepříjemnýho snu vytrhl budík...Celá rozklepaná jsem se posadila na posteli,ten sen byl naprosto odporný. Zdálo se mi že se se mnou rozešel můj kluk,ale takovym způsobem že mi z toho běhal mráz po zádech. Vážně nechápu že jsem se sama sobě najednou tak vzepřela,ale šla jsem normálně do školy. Nevím jestli jsem měla větší strach tam jít nebo nejít.Každopádně to nebylo tak hrozné,sedla jsem si úplně dozadu,takže mě jednou i učitelka přehlídla,a bylo mi fajn.Dokonce jsem si chvíli povídala s takovym jednim né moc výraznym klukem,když jsme měli pracovat ve dvojicích. A poprvé od pátku jsem se upřímně zasmála...Zbytek dne proběhl více méně v klidu,to jsem ale netušila co se stane později...Byla jsme už pár hodin doma,a tak co mám dělat jinýho než zapnout notebook a najet si na fb že jo...No a tam se to stalo. Psala jsem si s mým klukem a už zase měla ten divný pocit že se něco stane…Když v tom mi napsal: Hele,potřebuju s tebou zítra mluvit. Okamžitě se mi vybavil ten sen,a já už věděla co bude následovat,i když jsem si to nechtěla připustit. A bohužel se mi můj sen vyplnil. Ano,rozešel se se mnou,ale jak řekl: ,,Jen pro moje dobro''. První co jsem udělala bylo že jsem dostala hysterický záchvat breku.Vybral si hodně blbý načasování. Zrovna když to jediné co mě vážně těšilo mi vzal. Hned jsem volala Réze a brečela do telefonu,ona mě utěšovala,ale ani to mi nepomáhalo. Křičela jsem,brečela a v tom záchvatu jsem naběhla do kuchyně a vzala z košíku malý nožík,myslím že se mu říká rybička. A začala jsem si vyrývat na ruku Kill me… Ale ten nožík byl hodně tupej,takže jsem si to tam spíš vyškrábala. Z toho jsem stihla jenom Kill protože pak přišel mámin přítel a já to tim pádem nemohla dokončit. Tak strašně jsem si přála usnout a už se nikdy nevzbudit… Díky bohu,tím že se mi tohle už párkrát stalo,nebyla jsem do toho kluka úplně zamilovaná,ale i tak mi to strašně ublížilo. Ten večer jsem přemýšlela o hodně věcech,a měla jsem jasno. Budu feministka. Nevím jak to souviselo s tou danou situací,ale i tak jsem se rozhodla. Taky bych strašně ráda byla lesba,ale když na to nemám vlohy,tak asi těžko…Ale to že jsem měla depresi mi vlasně pomohlo. O hodně věcech jsem popřemýšlela a taky jsem napsala pár depresivních příběhu (až budou dokončeni,uvidíte je na blogu). A jak říká Janet z mé oblíené knížky: ''Mělcí,šťastní lidé píšou reklamní slogany,ale hlubocí,nešťastní lidé píšou Vojnu a mír…''
Deprese...
12. října 2013 v 14:59 | ChrissieUž ráno to začalo celkem o ničem...Seděla jsem na zemi u počítače,poslouchala hudbu a sledovala videa. Neměla jsem náladu vůbec na nic. Neměla jsem ani chuť k jídlu. Proto když mě mámin přítel zavolal k obědu tak jsem sice jedla,ale tak že sem myšlenkami byla úplně jinde a mechanicky sem si vždycky vložila do pusy kousek jídla. Odpoledne jsme měly jít s kamarádkou venčit psy,ale začalo strašně pršet,a já upadat do deprese...Snad celé hodiny jsem stála před zrcadlem a koukala na sebe,na mé neodlíčené oči,rozpuštěné neposlušné vlasy,opuchlé rty a na skelné zelené oči...Nesnáším rozpuštěné vlasy,ale zase nenávidím culík.Začala jsem brečet,a jednu chvíli vážně přemýšlela o tom že vezmu nůžky a ostříhám si je... Chodila jsem po bytě jak zombie,křičela a mlátila jsem do všeho. Připadala jsem si jak magor. skončilo to tím že jsem ležela skoro nahá na zemi a brečela...Pak přišel mámin přítel se sestrou a se psy z venku,začal mi nadávat že jsem něco neuklidila v kuchyni nebo co...Slyšela jsem to ale nevnímala. Byla jsem ztracená,chtěla jsem zemřít,po ničem netoužila víc...A to vše jen kvůli depresi...