close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2013

Sama nevím jak ji nazvat

30. září 2013 v 15:53 | Chrissie |  Básně...
Prší a venku vítr fouká,
a větrem chvěje se louka.
Hrom zaburácel nademnou,
a blesk udeřil nad katedrou.
Na hřbitově duše tiše sténají,
a já se na ně chodím dívat potají.
Vzlykají a naříkají ty duše co nenašli klid,
přemýšlím jesli je mám vyslechnout a jít.
U otevřené rakve mladý kluk brečí,
a v rakvi dívka jeho leží...
Musím ho varovat,
jestli tam bude naříkat,bude ho to život stát!
Neposlouchá,doufá že se dívka jeho probudí,
a zničehonic zvon zazvoní.
Její duše sklání se nad svým tělem,
pak se na něho podívá,
a smutně se usmívá...
,,Neměl jsem tě nechat zemřít samotnou,
chci být teď s tebou!´´
Jeho dívka ruku natáhla,
a ta jeho ji popadla.
Za vteřinu jeho postava k zemi klesla,
ale jeho duše se k její vznesla.
Spočinuli v něžném objetí,
šťastni na věky...<3

Dala jsem ti své srdce,a tys ho zahodil...

30. září 2013 v 15:52 | Chrissie |  Básně...
Tolik jsem tě milovala,
své srdce jsem ti dala.
Proč,ach proč se tohle stalo?
Proč mě tvé srdce nepřijalo?
Nikdy sis se mnou neměl psát,
raději ses mě měl hned vzdát.
Proč si mě jen okouzlil?
Copak ses lásko nezbláznil?
Proč si mě naučil po tobě toužit?
Vždyť víš že se budu smutkem soužit.
Mé srdce křičí bolestí,
ale ty to neslyšíš a jdeš si pro své vlastní štěstí.
Já ti tolik věřila,
a teď vím že jsem se mýlila.
Proč jsme se jenom líbali?!
Proč jsme se vůbec setkali?
Kurva,tohle se nemělo stát,
máš mě zlato vůbec rád...?

Stres

30. září 2013 v 15:51 | Chrissie |  Básně...
Čím dýl jsme se nesnášely,
tím víc mě u srdce bolelo.
Ovládaly nás všechny vzteky,
ačkoliv jsme to nedaly najevo.
Vzala jsem kus rozbité keramiky,
co po mě v zlosti hodila,
jako kdybych dělala pánské kliky,
tím víc mě noha bolela.
Podívala jsem se na svou nohu,
trochu krve tam bylo,
neměla jsem žádnou mdlobu,
a najednou mě horko polilo.
Bylo to jen škrábnutí,
ale mé tělo pokryla bolest,
dnes už vím že to škrábnutí,byl jen můj STRES...!

Proč jen je nám odepřeno být spolu? ;(

30. září 2013 v 15:50 | Chrissie |  Básně...
Myslím na tebe každý den,
chci vidět tvé oči jen.
Přemýšlím jak asi chutnají tvé rty,
přemýšlíš o tom i někdy ty?
Srdce mi pukne žalem když si holku naješ,
ale ty také potřebuješ lásku,
jinak jak květina bez vody zajdeš.
Chci aby si byl šťastný,
abys zářil jak den jasný.
Škoda že je nám odepřeno být spolu,
když na to pomyslím,
můj úsměv vždy klesne dolů...

Setkání s literární postavou. Darren Shan Sága Lartena Hroozleyho Zrození zabijáka

26. září 2013 v 23:00 | Chrissie |  Příběhy
Dlouho jsem přemýšlela s jakou postavou bych se chtěla setkat,mám tolik oblíbených knížek,a tudíž i postav. Nakonec jsem si zvolila za postavu mladého upíra Lartena Hrozleyho,od autora Darena Shana,z knihy Zrození zabijáka-sága Lartena Hroozleyho. Pouhých 1800 znaků mi nedovolilo vybarvit a rozvést povídku tak,jak bych chtěla,ale nakonec jsem jí dopsala :)
Povídka obsahuje přesně 1794 znaků. Tady je:

Byl čtvrtek odpoledne,pochmurno a zataženo.Začala na mě přicházet deprese,a to nemluvě o tom kolik jsem měla na dnešek učení.Předejít depresi se dalo jenom jedním způsobem-jít si zaběhat. Vzala jsem si běžecké boty a vyběhla. Od našeho domu je poměrně rozlehlý a nádherný les,s oblibou jsem tam běhala,připadala jsem si volná a nespoutaná.Běžela jsem si neznámo kam,v uších mi hrála Nirvana,když v tom…Probudila jsem se ležící na zemi,nade mnou se skláněl bledý obličej s oranžovými vlasy,a pronikavýma černýma očima,chvíli mi trvalo než jsem si vzpomněla kde jsem. ,,Ehm jste v pořádku slečno? Hluboce se omlouvám,mé oči vás spatřily pozdě a já do vás vrazil´´.Vyděšeně jsem se posadila a prohlížela si ho,vypadal jako ten kluk z mých snů-Larten Hroozley… Ne,musela jsem se hodně praštit do hlavy,že takhle uvažuju. ,,A-ano,myslím že jsem´´ vykoktala jsem. Pomohl mi vstát. ,,Ještě jednou se vám omlouvám. Mohu vám tuto nehodu nějak vynahradit?´´ ,,No,možná by jste mi mohl povědět co tu děláte a kdo jste,nevypadáte zrovna že byste běhal´´. Dala jsem mu záminku k seznámení. ,,No,můj příběh je velice dlouhý,a jestli ho pravdu chcete slyšet měli by jsme se raději posadit´´. Ani nevím jak dlouho jsme si povídali,čím víc jsem se na něj dívala tím více mi připomínal mladého upíra v mých snech. Hltala jsem každé jeho slovo,mluvil velice spisovně a během té doby kdy se postupně stmívalo mi stačil vypovědět skoro celý svůj život. Byl to opravdu upír,přiznal se mi že mě posledních pár týdnů špehuje,jsem prý zajímavá osoba. Děti se mi vždycky smály když jsem jim vykládala o upírech,a teď? Jeden tu se mnou sedí. Jeho život mi připadal tak fascinující,a zároveň jako můj tajný o kterém jsem vždycky snila.Dostala jsem od něj nabídku. A čekalo mě těžké rozhodnutí.Opravdu se chci stát upírkou?